O cestě do Polska jsem uvažoval a mluvil už pár let, konečně přišel čas k realizaci. Jako cestovatel začátečník jsem si vytyčil jen začátek (Praha) a konec (Lagedi) cesty, vzal auto, několik kilokorun a vyrazil na sever. Bez itineráře a bez zamluvenýho ubytování, což, jak se později ukázalo, nebyl úplně úsporný nápad..
Sobota 13.9.2008 - Kolem poledního jsem vyrazil z Prahy, nabral na nájezdu na teplickou párek technařů, který okamžitě usnuli a vyrazil na sever. Technaře vysadil u Petrovic a pokračoval do Říše. Dálnice v reichu potěšily, krajina taky. + Kostely s šedivejma střechama; - stovky a stovky větrnejch elektráren.
U Zhořelce skončila dálnicová idylka a začalo silniční peklo. Úzká a místy děravá silnice, plazivý kamiony, maluchy, naložený kombíky. Takhle to šlo asi hodinu, pak až do Vratislavi dálnice. Překvapilo mně, že i v menších vískách jsou často dva kostely, nepoměrně velký k velikosti vesnic. Z Vratislavi až k (asi) Piotrków Trybunalski zase širší silnice, dál pak do Varšavy zvláštní druh rychlostní silnice přerušovaný vesnicema, radarama a semaforama. Cestou byly tři dopravní nehody, stáli u nich policajti a řešili je. Ve Varšavě jsem byl mírně dezorientovanej místy až osmiproudejma ulicema, kruhovejma objezdama se světlama a naprostým nedodržováním rychlostních limitů. Po hodince bloudění a lovení signálu jsem se štastně shledal s mou varšavskou průvodkyní Amelkou a začala neděle :)
