Prado!

14.11.
Noc byla dlouhá, zalehli jsme s holanďankou kolem jedenáctý, španělky šly pařit. Napřed ve dvoře hlučeli pomalu se slejzající spáči, pak se začaly trousit španělky tam a zase zpátky, jakmile jedna přišla a usnula, druhý dvě jí zavolaly, že má jít kalit, a takhle furt dokola až do rána. V osum sem vstal, v pokoji to smrdělo jako tady teď (vysvětlím později) a šel na snídani. Kafe, donut, džus, super. Všechno co zdravý mladý tělo potřebuje :). Po snídani procházka bez mapy po Madridu.


Španělé jsou zjevně hravej a věřící národ, důkazem jsou specializovaný prodejny lotynky na každym rohu, a fronty k okýnkům s výhrama.

Prado jsem nakonec našel.

Vstup 8€, maj i hodiny zdarma, ale neměl jsem čas na ně čekat.
Ne že bych rozuměl výtvarnýmu nebo jinýmu umění, ale tenhle zážitek mi vyrazil dech. Ta přesnost, práce s barvama, světlem, perspektivou.. Já to neumim ani nafotit a oni to uměli jen tak rukou, očima a mozkem namalovat..
Prado je jednoduše nádherný a daj se tam trávit roky. Já tam strávil tak tři hoďky (bylo narváno a mně nebavilo prodírat se davama). Rád bych se tam vrátil a nějakej čas - tak měsíc- proseděl.. Snad napřesrok.


Smutný mi přišlo, že nejvíc anglicky mluvící osobou za celý trajdání Madridem (mluvim o recepčních v hotelech, prodavačích v
krámech s turistickejma suvenýrama, v KFC, BK..) byl černoch prodávající místní Nový Prostor.


Pak směrem na hostel (další sociálně-kritická vsuvka: cestou sem se stavil v BK, abych vám nafotil z prvního patra dutý hlavy, což se nepodařilo právě kvůli mládežníkům, no a taky proto, že prostě rád jim v BK:), a mládežníci přivší (přivševší?) z masový demošky "Sahara Libre" se tam krmili hambákama a kolou. Zůstal tam po nich bordel, kterej uklidila afričanka v barvách BK. Jednak neuklízení po sobě u cizích beru jako rozmazlenost, druhak by mně zajímalo, jestli se najde i tak hojná účast na demošce "Sahara Libre For Real", u který by podmínkou účasti byl podepsanej povolávák do Afriky, pajnčto každá svoboda musí bejt vykoupená něčí krví, řikal Jefferson a řikal to dobře).


V hostelu vyzved bágly a metrem na letiště. V metru se ukázalo že dvoudenní turistickej lístek mi už vypršel, takže 2€ za lístek. Na letišti překvápko, batoh váží 17.5Kg, za 1Kg chce GoldenShower-Air 15€. Tak bohatej zas nejsem.. Takže jsem se rozloučil s pár nepotřebnejma věcma (sandále, krém na opalování, keksy) a co nejvíc oblečení navlík na sebe (tričko, košile, tlustá mikina, softshellka.. pan seguriťák se divil, proč se tak potim..) a už sem byl v limitu 15Kg a mohl domů.

Teď sedím před gate C37, u který je Smoking Point. Na celym letišti se nesmí kouřit, jen ve smoking pointech jo. SP je plexisklem obehnanej prostor s masivníma stropníma odsávačkama, kterej je _otevřenej_! Odsávačky už nesajou jak sávaly, hektar kolem smoking pointu smrdí Jedová Chýše těsně před zavíračkou.

V 1950 byl boarding time, v 2020 odlet. V 1945 dorazili k bráně odbavovači, všichni cestující co se jich do A320 vejde nastoupili do řady a čekali, do 1955 odbavovači jen šustili papírama a hihňali se za přepážkou, pak chvilku datlovali do PC, došlo jim že něco neni v pořádku, povolali další pohůnky, zase hihňání a telefonáty, takhle to pokračovalo do 2020, to už jim došlo, že maj asi nějaký potíže. Celou dobu neřekli směrem k cestujícím ani slovo. Long story short, odlet byl v 2050, pilot to pak šlápnul na plyn, nebo na co to piloti šlapou, a dotlačil nás na Ruzyň v plánovanej čas, tedyv 2315. V Ruzyni poprchávalo, čekal tam na mně moc milej odvoz (s dortem a darama:) ), a já byl doma.

MAD

13.11.
Neklidná noc s nastydlejma chrápacíma polákama, tak jsem ráno vylez už za šera, dal si sprchu dřív než se do prťavejch sprch nahrne celý patro a je ze mně novej člověk :)
S nouťasem sešel do baru/společenský místnosti a tam čekala snídaně! To vidim v hostelu prvně.. Čaj/kafe/kakao+donut/croissant+džus. Žasnu a nad donutem se usmívám. Po dlouhý době vidim televizi, konkrétně VH1
a v ní Amy McDonald -This is the life. Dobrý, ale furt ji nechcu. Ani Amy, ani TV.
Poláci se check-outli a vyrazili za pracovnima pohovorama, ja si dal prochazku po Madridu. I ve dne je krásnej :)
Madrid nebudu popisovat, protoze nevim kde začít, snad jen rozluštění včerejší hádanky: Existujou dve společnosti provozující podzemní dráhu v Madridu a já dostal mapku jen od jedný z nich.
http://www.renfe.es/cercanias/madrid/mapa_zonas.html
Proti našemu je madridský metro menší, nic pro klaustrofobiky. Ten útok v roce 2004 musel bejt šílenej mazec, úzký chodby, ve špičce.. Brr.
Odpoledne siesta, usnul jsem u TBBT, probudil mně šramot u kliky.. Dobejvaly se na mně tři španělky a jedna holanďanka, že se mnou chtěj dneska spát! No nevyhodil jsem je... Další procházka Madridem, v El Corte Inglés (kde nikdo nemluví anglicky..) našel Calentar Y Listo, to si eště s objednavatelem vyřídim! A teď dopsání příspěvku a ještě jedno cournutí večerním Madridem (courání a koukání a focení je totiž zadarmo, tak vede..).

Na Madrid!

12.11.

Vstal spořádaně v 0600, zabalil a v infarktovym stavu vyrazil tmou naposledy po TF-1 k letišti.

Tam nechal Ibizu na parkovišti, klíčky prohodil do okýnka, check-innul se a usnul čekajíce na otevření Burger Kinga, aby sidal zdravou snídani. BK neotevřeli, probudil mně rozhlas zvoucí pasažéry RyanAiru do letadla, přes pozdní příchod se mi podařilo urvat místo u (nečirýho) okýnka.
Dvouhodinovej let a přivítal mně Iberskej hornatej poloostrov, nevěděl jsem (mimo jiné) jak moc je hornatej, zvrásněnej, geologicky mladej.. No prostě ne kulatý kopce jako u nás nebo třeba v Anglii :)
Na madridskym letišti chaos s batohem, objevil jsem, že když se tváříte dostatečně sebejistě, tak se dá projít one way dveřma z Arrivals i do Arrivals. Rovnou z letiště jim jezdí metro, velmi praktické! Za 8.8€ jsem si koupil turistickej lístek (když o tom teď tak přemejšlim, tak to byly vyhozený peníze, protože stejně po centru chodim pěšky..) a nechal se unášet madridskym metrem.
Kvíz pro hlavičky chytřejší než je ta moje:
Vystoupil jsem na Nuevos Ministerios, zorientoval se a zjistil, že potřebuju na Tirso de Molina. Sestoupil do podzemí, nased do nějakýho vlaku, ujel JEDNU zastávku a byl na stanici SOL. Vystoupil z něj, rozhlíd se, nastoupil do dalšího na tom samým nástupišti, zase ujel JEDNU zastávku a vystoupil na megastanici Atocha. Prohlídněte si obrázek a řekněte mi, jak je to možný!! (moje jediný vysvětlení je, že plánek je uplně na hovno a kreslil ho někdo na poslední chvíli pozdě v noci v kokainovym dojezdu)
Mapka v PDF:
http://www.mc-gard.eu/files/Metro_Map_2007.pdf
Mapka jako obrázek na zemi :)
Z Atochy jsem už radši šel pěšky, s GPS a turistickou mapkou (aspoň k něčemu ten turistickej lístek byl, dobrej nápad, chválím vás, madridské DP). Španělé už jsou v podzimním, vlněný kabáty, prošívaný bundy, kožešínový límce.. Já mezi nima v košili s krátkym rukávem vypadal jak Pampalini. Ale fakt bylo teplo, takový babí léto.

MAD

Našel hostel MAD, ubytoval se, pokecal s milou polskou recepční Violetou, ubytovala mně s dalšíma třema Polákama. Ti se právě vrátili z tripu z Marrakéše a z pouště a vypadali jak tři hromádky neštěstí. V poušti stanovali a všichni tři z toho nastydli a tady se choulili pod dekama, že prej maj zejtra job interview a musej vypadat tak zdravě, jak to jen de.
Pokec s nima byl zajímavej, dozvěděl jsem se, že jsou z Lublinu, doteď byli na stáži v Granadě?Grenadě?, ale jejich hostovací firma krachla, tak hledaj jinou, která by měla takovejhle studentskej program. A že v Marrakéši byli přísný na restauratéry, místo "Do you speak English" se jich ptali "Do you speak Polish" a třetí maročan, kterýho se takhle zeptali řek "bardzo pienkně, pirogy, bigosz, prosze panow", tak se šli najíst k němu. To mně docela rozesmálo.

Nechal jsem je potit a spát a šel se podívat na noční Madrid. Je moc pěknej.

Palác..

Bez komentáře..

Pozor Obrazy!

Poslední den

11.11.
Ráno sen o občanské válce, moje mysl se zřejmě připravuje na boje, které mně čekají. První bude zítra ráno. Jednak vstát v 0530, druhak přesvědčit autopůjčovnice, že všechny ty šrámy na Ibize už byly (myslim že byly, ale při převzetí mně nenapadlo ji nafotit..), třetjak ubytovat se v Madridu. Pak jsem si cestou do Alcalá protáh o špatný odbočení do Guía de Isora (něco jako z Malý Strany na Zbraslav přes Rudnou) a díky tomu viděl, jak moc jsou tu závislý na kvalitním rozvodu vody. Ti instalatéři z vás, kteří chtějí udělat díru do světa, tady mají velkou možnost. Nakonec Alcalá zase našel, v něm mercad Jesumán a v něm dvě pěkný kanárský lahve. Doufám, že vám budou chutnat, holoto! :)
V Alcalá se pak vyplacatil na pláži/přístavnim molu a snížil tak věkový průměr a zvýšil průměrnou váhu sluničů.
V moři viděl želvu! Vopravdickou, plavací želvu! Něco jako A´Tuin, nádherný, elegantní stvoření.. Taky viděl v přístavu rybáře, kterak přijel s lodičkou k molu, tam už na něj čekal týpek s přepravkou, váhama a chlaďákovým pickupem, společně předvedli divadlo s házením metrovejch tuňáků (nebo čeho) do vejšky.
Teď ještě chvilka slunění, pak najít jídlo a pak na lov darů.
Teď je pozdější teď, popojel jsem do Puerta něco San Juan, že si tu dám rybu.. No, skončil jsem zase v Tea Roomu u německejch manželů, tentokrát moc dobrej havajskej sendvič a jasmínovej čaj.
Pak na letiště, přeptat se jestli auto můžu vrátit dřív než v 0700, můžu, jen hodim klíč na otvorem ve skle na přepážku. To mi přijde jako trochu nekontrolovatelnej systém, ale proč ne. Uniká mi, jak můžou zkontrolovat, že jsem jim vrátil i auto, celý auto, plnou nádrž a tak.. Možná sem jen moc velkej byrokrat a rád bych měl o každý předávce papír :)
Po letišti do Los Cristianos, poohlídnout se po dárcích. S těma je to těžký, hezký byly mimo muj budget, levný byly zjevně čínský.. No nějak jsem vybral, snad mně obdarovaní neutlučou.
Ještě se slečnou Ibizou do myčky (za pět minut jsem na jedný pumpě potkal dvě topmodelky = dva infarkty), aby byla ráno krásná a oslnila autopůjčovnice aby se nekoukly na prahy.
Do penzionu, poklábosit s pani penzionnicí (neumí anglicky ani slovo, já ani jedno španělsky, ale dali jsme dohromady, že mám přijet napřesrok, že nemám jezdit na tydle vánoce, pajnčto je za příbuznejma tři měsíce ve Venezuele, z čehož plyne, že jazyky nejsou potřeba, důležitá je ochota porozumět :) ), dát jí 90€ za pět dní, všechno zabalit a modlit se, abych ráno vstal a neuletělo mi letadlo a aby v autopůjčovně nedělali potíže. Spát.

Pyramidy

10.11.
Vstal v 0730, pomalu se vykolíbal, nevěděl co s načatým dnem, i rozhodl se udělat radost rodné sestře a nafotit Pyramidy v Güímaru. Cestou k nim párkrát zakufroval, podruhý napojil žíznivou slečnu Ibizu (Odbočka pro motoristy: Natural 95 tu stojí 0.78€, nafta 0.65€. Člověk má pak hned pocit, že jede za levno, když zapomene na půjčovný.. Který u Ibizy dělá 15€/den).

Slečna Ibiza v celé své kráse. Do kopce nejede, z kopce nebrzdí.



Nakonec k pyramidám šťastně trefil a ukázalo se, že to nejsou jen nějaký kopce kamenů za městem, ale že to je "etnografický park" se vstupem 10.4€. Když už sem jedu takovou dálku.. Nakonec to za ty peníze stálo, muzeum maj moc pěkně udělaný. Věnujou se jak místní předšpanělský civilizaci, Guanchům (který měli bejt světlovlasí fousatí Berbeři z pohoří Atlasu..


mám asi o Berberech nějaký mylný představy..), tak i předkolumbovskejm mezikontinentálním plavbám. Na tom má asi hlavní zásluhu místní dlouhousedlík a čestný občan, Thor Heyerdahl.

Fotky z muzea/parku asi řeknou víc, zatím vězte, že je park krásnej, upravenej, a co na fotkách vidět neni - hrající z ukrytejch reproduktorů takovou tu pozaďovou indiánskou hudbu. Pěknej zážitek, kdo tu budete, doporučuju.

Po dvou hodinách procházení starověkejma civilizacema a obdivování rakosovejch lodí mi vyhládlo. RG tvrdí, že v Güímaru je kvalitní levná čerstvorybí restaurace s náhodnou otevírací dobou vlastněná družstvem rybářů, zadal jsem tedy její adresu do GPS a jel. Restaurace je spíš jako v La Puertite de Güímar, cca o 5km níž (prostě hned na pobřeží, zatímco Güímar je v podhůří).
Družstevní restaurace měla zrovna zavřeno, tak jsem se vydal po nábřeží hledat jinou, dneska prostě chcu rybu! :) Nábřeží je krásný, vydržel bych tam stát a koukat do vln hodiny.. Jste tam vy, pár kamenů a pak šmolkově modrej, bíle zpěněnej, Atlantickej oceán.. nádhera. Hlad mě odpoutal od přírodních krás, našel jsem restauraci La Charcada, měli křídou napsaný menu, to považuju za dobrej znak (možná se mejlim, ale v ideálním případě to může znamenat, že každej den dělaj jiný jídlo z čerstvejch surovin.. nebo ne? :) ). Dnešní menu byla Sopa něco Pollo, Atun (Aton?) něco grill a Agua. Zadoufal jsem, že atun bude tuňák, aguu sem taky poznával a objednal si menu bez polívky. Číšník (kterej vypadal, jako že jde na fotbal a ne do práce) mi přines dvě grilovaný flákoty tuňáka s trochou salátu a rajčete (a bagetou s máslem, kterou jsem pochopil jako předkrm a sněd dřív než jsem dostal tuňáka..). Tuňák byl luxusní, bylo ho cca 300-350g, vypadal čerstvě, chutnal moc dobře a celý to stálo 6€. Tuhle restauraci chci domu!! A pak budu celej život jíst už jen ryby! :)
Vyrazil jsem k "domovu", cestou jsem se ještě zastavil v oblíbeném Gran Suru u McD na hodinku s wifinou, zkontroloval co je novýho, uploadnul včerejší post a zašel do Mercadony: opět 3 obří čokoládový zámotky, 1.30 a litr mlíka 0.87€, 3 certifikovaný místní banány za 1.08€, kilo jich je za 1.75€. Zdálo se mi to dost, ale sou fakt voňavý a dobrý, takový u nás občas vídám s označením BIO, ať už znamená co chce.
Teď (20:02) na pokoji, přemítám co s načatým večerem.
Zítra jsem tu poslední den!! Na jednu stranu se těším domů (pračka, internet, přátelé), na druhou stranu - moře! teplo! slunce! Docela ty důchodce chápu, proč se sem přesídlujou, dejme tomu ze Skotska..
(co s načatým večerem se vyřešilo, další seance u McD.. ale zato vidíte tenhle post už teď a ne zejtra :) )

Lunárky

9.11.
Vstal v 0730, vyjel za tipem tajemné 1.Ovce, tedy hledat kráter u dálnice. Protože si ale blbě zapamatoval název vesničky, pod kterou kráter byl, vylez aspoň na kopec, kterej zrovna našel. Výhled z kopce byl krásnej, nafotil, vrátil se k "autu" a ještě jednou vyrazil na Santa Cruz za botama a do Güímaru za pyramidama. Cestou zahlíd něco, co vypadalo jako outletový městečko, zabočil tam a ulovil krásný kožený vietnamky z bangladéše(20€), který by mohly ty zbejvající dny vydržet. S úlovkem se vrátil do Adeje na pokoj, cestou ještě navštívil Gran Sur, zjistil že místní McDonald je boží (krytá zahrádka s wifinou, budu tam asi častějc). McRoyal menu, 7.90€. Dokoupil vodu, bagetu a jabka, teď klove text a upravuje fotky. Nějak málo fotim, buď jsem na pláži, kam foťák neberu, nebo v autě, kde je focení vo hubu.. Udělám asi ještě nějakej fotovýlet, aby pak promítání nebylo zbytečně krátký ;)
Půlka vyprána, go me!
Vyprány i Lunárky, uvidíme jak jim to prospěje. Odpolední výlet za čerstvou rybou skončil v Mercadoně, sámošce velikosti řekněme Plusu nebo Lidlu, u tří obřích čokoládovejch závitků a mlíka. Sandály jsou príma, ale řídit v nich nejde.

Desert storm

8.11.
Vstal po devátý, koupil sobě tři jabka a vodu (1.80€), uposlechl rady M. a jel hledat opuštěnou pláž. První na ráně byla v Costa Adeje, malá pláž s černým jemným pískem u vody, pruhem jemnýho štěrku a jemnýho saharskýho písku (prej je fakt saharskej, vozej to sem loděma z afriky. nepsal sem to už?). Rozbil tábor v písku, od té doby mám písek všude :) Zatim mu odolává foťák, rád bych, kdyby to tak zůstalo. Luxusní plavání, sluníčko pálilo, turistky se odhalovaly.. Výborný dopoledne :) Když už sluníčko pražilo moc (cca kolem jedný), sebral jsem se, zamávál pláži a jel na oběd. Původní plán (místní ryba) padl, nahradil ho plán "kanárské národní jídlo" což je už popsané kuře v česneku. Tentokrát v restauraci La Rambla? 3.70€ za čtyři kusy kuřete, výrazně líp zpracovaný, luxusní kůrčička. 1.50€ za brambory, 1.50€ za třetinku nealko piva. Zhruba ve dvě přišel na pokoj, vytuh, spal do sedmi. Pak následovalo něco, co by Sheldon nazval "Excersise in Futility" neboli Cvičení Marnosti: Seznal jsem stav bot za neopravitelný a přejmenoval je na Lunárky. V lunárkách nelze být indoors. I dojedu si pro nové, lepší boty do intersportu v Santa Cruz, tam mojí velikost určitě mít budou. Možná mají, ale taky maj zavřeno, celý obchodní centrum zavírá v neděli dřív (dřív jako třeba v sedum). Takže 160km jen tak pro radost z jízdy..
Abych furt neremcal, tohle jsou jen provozní potíže způsobený mým špatným až žádným plánováním, jinak je tu překrásně! Teploměr neklesne pod dvacítku celej den i noc, prakticky tu neprší (zatím jsem zažil dvoje mžení, který načesaný španěly zahánělo do úkrytů), oceán šplouchá a je tak majestátní jak jen to jde, kopce se tyčej.. Prostě je tu nádherně :)

VŘSR in canarian way

7.11.
Vstal v 0730, zaplatil pani penzonnici 54€ za tři noci, přislíbil dalších pět. Vrátil se na pláž v Los Cristianos, byl tam mezi prvníma. Zabral lehátko v první řadě:) Jestlipak sou placený? Plavání je tu krásný, na dně jsou vidět ryby, modrý nebe, nádhera. Mezitím se to tu zalidnilo, jsou tu mladý, starý, tlustý, tenký.. Já jsem tu jedinej za průnik množin 1 a 3. Už se pomalu začínám připalovat, tak se pojedu podívat na účet, abych zjistil, jak moc jsem v hnědých číslech, jestli si můžu k narozkám dopřát botu či dvě. Jen sem zved, objevil se na pláži výběrčí poplatku za lehátko. Zeptal sem se ho, kolik za půl den a jedno lehátko, on odpověděl "dvě lehátka, jeden slunečník, jeden den, jedna cena, 9€" chvilku jsme se v zamotali v překladu, protože tohle byla jediná anglická věta, kterou uměl. Nakonec jsem to vzdal, dal jsem mu devět euro, jal se odcházet, on to spatřivše devět euro mi vrátil.. Moc jsem zákonitosti půjčování lehátek nepochopil, ale zato vím jistě, že za ty prachy si koupim deku :)
Průlom v hledání wifi, obchodní středisko Gran Sur, jeden exit od Adeje. Dole Mercador, větší sámoška opět se sortimentem k rozplakání. Nahoře eurolapy a InterSport? No ten samej řetězec co u nás, než ho polkla Drapa. Nebo on Drapu? Každopádně tam maj slušný sandály za 60€ a salomoní trekovky pod 100€. Ještě se podivám kolik stojej doma a podle toho se rozhodnu. Odpoledne na pokoji, sněd koláč a mlíko, spal do pěti. Teď masivní střevní potíže, zvažuju co s načatým večerem.
Načatý večer v Gran Suru, je to fakt InterSport, ty boty co bych chtel maj max v 44. S láskou vzpomínám na ty tři krabice s vodníma botama (1x Salomon, 2xSalmonela), který tam jen tak ležej a je jim sucho.

Los Cristianos

Spal do deviti, pak se byl podívat na potenciálně levnější penzion Cassandra, nikde nikdo, jen jediná položka v ceníku "double room 36€". Chvíli sem zvonil, nikde nikdo, jel sem pryč. Španělé prostě moje prachy nechtěj. Další výprava byla za wifinou, tedy hledání otevřené wifi bližší než v Santa Cruz (80km). Zaparkoval jsem v turistickém městečku Los Cristianos, (mimochodem neuvěřitelný komplexy turistickejch staveb, pokusim se je nafotit, ale pro představu je to něco jako by architekta hotelu SEN nechali udělat Jižní Město a řekli mu "Na velikosti záleží!") Navštívil supermercador, rozplakal se při pohledu na výběr jídla (jakože velkej, ne Lidl s jedním druhem piva "Pivo", jedním druhem masa "Maso" a vlastne jedním druhem jídla - "Lídlo"). Dopřál jsem sobě čerstvej pomerančovej jus, ciabatku a chorizo (celkem asi 5€). Bloumal po obchodech (celý Los Cristianos je jedna velká síť lapačů na eura), hledal wifi. Už už jednu našel na pláži, místo wifi dostal aspoň slušný domácí chicken curry s domácíma chipsama, 6.50€, od rodilejch angličanek. Další tip byla pobočka Subwaye, sandwichotvořič byl ochotnej, nicméně můj nouťas jejich AP prostě nechytnul. Šťastně mi oznámil, že se to tam děje spoustě lidí s různejma notebookama, ale na jeho iPhonu to funguje, takže jejich wifi je naprosto v pořádku. Nenalákalo mně to ke koupi jablečného telefonu i hledal jsem wifi dál. Našel v turistickém krámku s ochotnou anglofonní Španělkou, 1€ za 30min. Došla baterka v nouťasu.. Zpátky do Adeje, tady siesta, zpátky do Los Cristianos, konečně uploadnout fotky na Picasu a na blog. Pak se mi zachtělo ruchu velkoměsta, tak Santa Cruz a obhlídka ostatních obchoďáků (El Corte Inglés a 3neco) - outlet s turistickou obuví nemaj ani v jednom, zato ten první je v nablejskanosti světovej. Pokorně do Carrefouru, tam překvapeně zjistil, ze kanáři nemaj čerstvý mlíko, jen trvanlivý (mohlo mně to trknout, neviděl sem tu ani krávu, ani ovci, ani nic jinýho mlíkodojnýho, a vozit sem letecky palety s mlíkem by se asi prodražilo..). Narozeninovej předvečer jsem oslavil ve velkym stylu, milka muffin a čajem od megaotrávený kanárky, že někdo něco chce před zavíračkou.
Večer jsem pobyl na wifistřeše trošku dýl než obvykle, v restauracích kolem furt seděly a do kina proudily davy Španelů, takže mne dost překvapilo, že když sem zaklap nouťas, že si půjdu pro auto, zbytek obchoďáku byl už zavřenej. Vůbec se mi nelíbila představa, že se budu muset dobouchávat na španelský sekuriťáky a rukama nohama jim vysvětlovat, že mám dole auto. Pobíhání kolem budovy, nalezení jedinýho nezavřenýho vyjezdu a překvapení (vůbec sem tu překvapenej často :) ) v garážích, tam se volně beze spěchu procházely párky Španělů, kteří zřejmě vědí, kdy se co zavírá.
Jo, nejvýraznější dojem z Los Cristianos - je to ráj pro gerontofily. Tolik holý scvrklý kůže jsem snad ještě v jednom dni neviděl. Je znát, že se sem přemisťuje nastálo hodně evropskejch důchodců, který to tu maj za podobný nebo menší peníze než doma, jen bez domácích zim, plískanic a revmatu.
Pláž je ale krásná, plánuju na ni vyrazit brzo rano (uvidíme jestli už zítra, teď jsou dvě v noci..).

Konečně moře!

Spal do dlouho, cca do 11. Místo snídaně zašel do internetový kavárny, za 0.80€ 30 minut. Pak vyrazil do městečka Playa de San Juan, ve kterým si špatně přečet, že je oblázková pláž a možnost klidného plavání. Oblázky by tam byly, což o to, ale taky metrový vlny, před pláží nebyl žádnej vlnolam. Taky na ní nebyla krom mejch dvou ani noha. No, byli tam rybáři. Rough guide píše, že kdykoliv tenerifani nemaj co dělat, rybařej. Věřil bych tomu, potkal jsem jich dost, taky jsou tu všude krámy s rybářským vybavením, takže vedle fotbalu a nemluvení anglicky asi fakt národní sport.
Popojel do městečka Alcalá, v něm (po luxusní slepičí polívce (3€) od milejch německejch manželů vlastnících čajovnu/osvěžovnu Tea Room) našel prázdný přístav se schůdkama až k hladině, sestoupil po nich, nečekanou velkou vlnou si nechal zmáčet kalhoty po kolena a zbytek dne tak prožil v botách čochtankách. Vedle přístavu (s molem a schůdkama) nalezl menší přístav s kamenným korzem, na kterým se slunily cca tři desítky britskoněmeckejch důchodců. Čipernejší z nich lozili do vody, usoudil jsem tedy, že to je konečně to správný místo pro můj první důstojnější kontakt s mořem. Když to neodplaví německou panimámu, český fešák vlnám odolá jakbysmet. Z hromady volných plážových lehátek jedno zabavil, naposledy zkontroloval sluniště na výskyt greenpeacáků a převlékl se do plaveckého. (nákupní poznámka - příšte si vzít větší osušku a dělat tak důchodcům menší divadlo). Vstoupil po schůdkách do moře, nechal se smést vlnou a krásně si zaplaval.. Když se pak rozvalil v lehátku, zažil okamžik nezkaleného štěstí. Moře, sluníčko, racci, důchodci.. Idylka :)
A to teda moře jako pořádný moře, né ta louže v Jugoslávii o který vim z glóbusu, že má hnedka za obzorem Itálii, takže to neni žádný moře ale jen takový slaný jezero s přílivem. Nějak v sobě mám zakódováno z verneovek, že pořádný moře je oceán, tisíce mil široko daleko nic, a to Kanáry splňujou a Jadran ne, at least in my book :)
Když jsem se doslunil a nechal se dovotlouct vlnama o skálu, přišel čas na krmení. Tentokrát v Adeje (tam kde bydlim), Rough Guidem doporučená hospoda Oasis a česnekový kuře. Mno, za 9€ slušnej salát s tvrdou bagetou, balená voda a hlavní chod, čtyři kuřecí stehna hustě obalený v česneku a pálivý paprice s (asi) domácíma hranolkama. Dobrý, ale žádná puma. Příště radši zase čerstvou rybu, pálivýho kuřete si doma umim udělat až až :) Mimochodem, měli otevírací dobu 13-17 a 18-23.
Přišel domů (do potterovskýho pokojíku), vytuhnul ještě v plavkách na tři hoďky, nakloval tenhle text a teď zvažuje, zda jít spát nebo vyrazit ven hledat nechráněnou wifinu..
Zkusil spát, nelze. Teď je půlnoc, venku krafou kanáři, štěkaj psi a mrouskaj se kočky. Maj tu zvláštní okna, který uměj (za použití záclon a okenic) izolovat světlo, ale už ne teplo nebo zvuk..
Čtu po sobě deník a koukám, že se málo věnuju přírodě. Takže: Palmy u cest místo topolů, místo občasný hrušky v poli vzrostlej hubenej kaktus, místo bodláků na loukách kaktusy s takovejma těma plodama, co se u nás v Bille prodávaj za tři pětky jeden. Vtipný mi připadaj banánový plantáže, který z dálky vypadaj, jako by tu pěstovali gigantický kedlubny v betonovejch přepravkách. Z blízka je samozřejmě vidět, že to sou banánový palmy, nakrátko ostříhaný, s trsem banánů zabalenym v igelitovym pytli, jedna vedle druhý tak hustě, jak to jen jde. V Carrefouru maj kilo hrdejch lokálních banánů za 1.50€, což mi nepřipadá zas tak laciný, ale nejsem banánoznalec.

Zakanárováno

Líný ráno v hotelu, k snídani poslední dva doughnuty a voda. Vyrazil jsem severní cestou do Garachica, malýho městečka na pobřeží se statečnou minulostí (na fotkách je pidipevnůstka, ze který dělem ostřelovali Johnyho Deppa i s jeho očníma linkama a papouškem) a turistickou současností. Na to, že jsou z turistů živí, jsou dost málo úslužný. Vidim otevřenou hospodu, tabuli s jídlama venku, vlezu tam, a osoba číšná mně vyfakuje, že maj eště deset minut zavřeno. Prostě nechtěj moje prachy.. Teď hospoda El Pescador, asi. Objednal jsem si u mistniho Manuela rybu, o který vim ze se jmenuje nějak jako Cherney a maj jí na kovadliny v chlaďáku za 6,50€ za porci _podle váhy_. Snad se vejdu do 20€, jinak si budem s M. muset povídat o kurzu libry rukama nohama..
Manuel to zvládnul, ryba byla moc dobrá, očesnekovaná, ojarňocibulkovaná a olimetkovaná, s lokalníma bramborama vařenejma ve slupce. Chvilku sem se je snažil loupat, pak sem to vzdal a sněd je i se šlupkou, byly tak daleko chutnější a já ani po půldni po pozření nemám zažívací potíže, takže to tak asi bylo správně. Jo, stála 8,50€, což za čerstvou dobrou rybu de.
Další, trochu neplánovaný výlet byl na kopec ?bacarras -cestou k vesnici Masca? s úchvatnejma výhledama a nechutnejma serpetinama. Slečna Ibiza se dost zapotila, aby mně po obědě na dvojku vůbec vytáhla nahoru. Kafe a doughnut (rád bych si dal něco místnějšího, ale španělsky si o to říct neumim a kanáři a kanárky anglicky mluvit nechtěj), 3,50€. Podle Rough Guidu našel Pension Rochil v městečku Adeje (v ulici Corpus Christi, což hádám že je kristovo tělo. Jestli u mně pani penzionnice najde to tričko "Mary was only a virgin if you don`t count anal", budou muset ulici přejmenovat, znova vysvětit a mně upálit.. Jinak malej slušnej pokojík s koupelnou na chodbě za 18€/noc, zůstávám tři dny, pak uvidíme. Maj tu řvoucí děcko a tenký stěny.
Úkol na internet - zjistit jak se jmenovala ta stránka s dražbama hotelovejch pokojů a zkusit sehnat nějakej levnej hezkej tady. Pani penzionnice je sice milá, ale přece to musí jít levnějc a líp!

Na Kanáry! Přes Luton..

Na začátku bylo slovo, a to slovo bylo "zima".

V létě se mi totiž zachtělo uložit si trochu tepla na zimu, i zakoupil jsem sobě laciných letenek na Tenerife South (credit to Robin a jeho www.tipynacesty.com). Díky Wizz-airu (pracovně překřtěnému na Piss-Air) jsem si ovšem plánovaných devět dní v teple prodloužil ještě o jeden den v Anglii a dva ve Španělsku.
Ráno jsem zaspal, probudil se v 0711, rychle naházel co mi padlo podruku do batohu a vyrazil MHD na Ruzyň. Smog, zima, lezavo, rozkopanej tunel Blanka. Na Ruzyni všechno OK, wizzaiří Airbus A320 je ale dimenzovanej na lidi s mnohem kratšíma femurama, než má průměrný Evropan. V Lutonu jsem si počkal dvě a půl hodinky na zastávkový takykrátkofemurový National Express do Oxfordu, tam našel dům s červenými dveřmi, v něm milou Emily s kašlem a teď konečně i Mr. Kiplings Chocolate Slices a Whole Milk.. život je přecejenom krásný.. :)

Pár fotek bude, až se mi podaří přemluvit foťák a nouťas ke spolupráci.. Zatím vězte, že Dům za červenými dveřmi je moc pěknej :)