Poslední den

11.11.
Ráno sen o občanské válce, moje mysl se zřejmě připravuje na boje, které mně čekají. První bude zítra ráno. Jednak vstát v 0530, druhak přesvědčit autopůjčovnice, že všechny ty šrámy na Ibize už byly (myslim že byly, ale při převzetí mně nenapadlo ji nafotit..), třetjak ubytovat se v Madridu. Pak jsem si cestou do Alcalá protáh o špatný odbočení do Guía de Isora (něco jako z Malý Strany na Zbraslav přes Rudnou) a díky tomu viděl, jak moc jsou tu závislý na kvalitním rozvodu vody. Ti instalatéři z vás, kteří chtějí udělat díru do světa, tady mají velkou možnost. Nakonec Alcalá zase našel, v něm mercad Jesumán a v něm dvě pěkný kanárský lahve. Doufám, že vám budou chutnat, holoto! :)
V Alcalá se pak vyplacatil na pláži/přístavnim molu a snížil tak věkový průměr a zvýšil průměrnou váhu sluničů.
V moři viděl želvu! Vopravdickou, plavací želvu! Něco jako A´Tuin, nádherný, elegantní stvoření.. Taky viděl v přístavu rybáře, kterak přijel s lodičkou k molu, tam už na něj čekal týpek s přepravkou, váhama a chlaďákovým pickupem, společně předvedli divadlo s házením metrovejch tuňáků (nebo čeho) do vejšky.
Teď ještě chvilka slunění, pak najít jídlo a pak na lov darů.
Teď je pozdější teď, popojel jsem do Puerta něco San Juan, že si tu dám rybu.. No, skončil jsem zase v Tea Roomu u německejch manželů, tentokrát moc dobrej havajskej sendvič a jasmínovej čaj.
Pak na letiště, přeptat se jestli auto můžu vrátit dřív než v 0700, můžu, jen hodim klíč na otvorem ve skle na přepážku. To mi přijde jako trochu nekontrolovatelnej systém, ale proč ne. Uniká mi, jak můžou zkontrolovat, že jsem jim vrátil i auto, celý auto, plnou nádrž a tak.. Možná sem jen moc velkej byrokrat a rád bych měl o každý předávce papír :)
Po letišti do Los Cristianos, poohlídnout se po dárcích. S těma je to těžký, hezký byly mimo muj budget, levný byly zjevně čínský.. No nějak jsem vybral, snad mně obdarovaní neutlučou.
Ještě se slečnou Ibizou do myčky (za pět minut jsem na jedný pumpě potkal dvě topmodelky = dva infarkty), aby byla ráno krásná a oslnila autopůjčovnice aby se nekoukly na prahy.
Do penzionu, poklábosit s pani penzionnicí (neumí anglicky ani slovo, já ani jedno španělsky, ale dali jsme dohromady, že mám přijet napřesrok, že nemám jezdit na tydle vánoce, pajnčto je za příbuznejma tři měsíce ve Venezuele, z čehož plyne, že jazyky nejsou potřeba, důležitá je ochota porozumět :) ), dát jí 90€ za pět dní, všechno zabalit a modlit se, abych ráno vstal a neuletělo mi letadlo a aby v autopůjčovně nedělali potíže. Spát.