Prado!

14.11.
Noc byla dlouhá, zalehli jsme s holanďankou kolem jedenáctý, španělky šly pařit. Napřed ve dvoře hlučeli pomalu se slejzající spáči, pak se začaly trousit španělky tam a zase zpátky, jakmile jedna přišla a usnula, druhý dvě jí zavolaly, že má jít kalit, a takhle furt dokola až do rána. V osum sem vstal, v pokoji to smrdělo jako tady teď (vysvětlím později) a šel na snídani. Kafe, donut, džus, super. Všechno co zdravý mladý tělo potřebuje :). Po snídani procházka bez mapy po Madridu.


Španělé jsou zjevně hravej a věřící národ, důkazem jsou specializovaný prodejny lotynky na každym rohu, a fronty k okýnkům s výhrama.

Prado jsem nakonec našel.

Vstup 8€, maj i hodiny zdarma, ale neměl jsem čas na ně čekat.
Ne že bych rozuměl výtvarnýmu nebo jinýmu umění, ale tenhle zážitek mi vyrazil dech. Ta přesnost, práce s barvama, světlem, perspektivou.. Já to neumim ani nafotit a oni to uměli jen tak rukou, očima a mozkem namalovat..
Prado je jednoduše nádherný a daj se tam trávit roky. Já tam strávil tak tři hoďky (bylo narváno a mně nebavilo prodírat se davama). Rád bych se tam vrátil a nějakej čas - tak měsíc- proseděl.. Snad napřesrok.


Smutný mi přišlo, že nejvíc anglicky mluvící osobou za celý trajdání Madridem (mluvim o recepčních v hotelech, prodavačích v
krámech s turistickejma suvenýrama, v KFC, BK..) byl černoch prodávající místní Nový Prostor.


Pak směrem na hostel (další sociálně-kritická vsuvka: cestou sem se stavil v BK, abych vám nafotil z prvního patra dutý hlavy, což se nepodařilo právě kvůli mládežníkům, no a taky proto, že prostě rád jim v BK:), a mládežníci přivší (přivševší?) z masový demošky "Sahara Libre" se tam krmili hambákama a kolou. Zůstal tam po nich bordel, kterej uklidila afričanka v barvách BK. Jednak neuklízení po sobě u cizích beru jako rozmazlenost, druhak by mně zajímalo, jestli se najde i tak hojná účast na demošce "Sahara Libre For Real", u který by podmínkou účasti byl podepsanej povolávák do Afriky, pajnčto každá svoboda musí bejt vykoupená něčí krví, řikal Jefferson a řikal to dobře).


V hostelu vyzved bágly a metrem na letiště. V metru se ukázalo že dvoudenní turistickej lístek mi už vypršel, takže 2€ za lístek. Na letišti překvápko, batoh váží 17.5Kg, za 1Kg chce GoldenShower-Air 15€. Tak bohatej zas nejsem.. Takže jsem se rozloučil s pár nepotřebnejma věcma (sandále, krém na opalování, keksy) a co nejvíc oblečení navlík na sebe (tričko, košile, tlustá mikina, softshellka.. pan seguriťák se divil, proč se tak potim..) a už sem byl v limitu 15Kg a mohl domů.

Teď sedím před gate C37, u který je Smoking Point. Na celym letišti se nesmí kouřit, jen ve smoking pointech jo. SP je plexisklem obehnanej prostor s masivníma stropníma odsávačkama, kterej je _otevřenej_! Odsávačky už nesajou jak sávaly, hektar kolem smoking pointu smrdí Jedová Chýše těsně před zavíračkou.

V 1950 byl boarding time, v 2020 odlet. V 1945 dorazili k bráně odbavovači, všichni cestující co se jich do A320 vejde nastoupili do řady a čekali, do 1955 odbavovači jen šustili papírama a hihňali se za přepážkou, pak chvilku datlovali do PC, došlo jim že něco neni v pořádku, povolali další pohůnky, zase hihňání a telefonáty, takhle to pokračovalo do 2020, to už jim došlo, že maj asi nějaký potíže. Celou dobu neřekli směrem k cestujícím ani slovo. Long story short, odlet byl v 2050, pilot to pak šlápnul na plyn, nebo na co to piloti šlapou, a dotlačil nás na Ruzyň v plánovanej čas, tedyv 2315. V Ruzyni poprchávalo, čekal tam na mně moc milej odvoz (s dortem a darama:) ), a já byl doma.