Konečně moře!

Spal do dlouho, cca do 11. Místo snídaně zašel do internetový kavárny, za 0.80€ 30 minut. Pak vyrazil do městečka Playa de San Juan, ve kterým si špatně přečet, že je oblázková pláž a možnost klidného plavání. Oblázky by tam byly, což o to, ale taky metrový vlny, před pláží nebyl žádnej vlnolam. Taky na ní nebyla krom mejch dvou ani noha. No, byli tam rybáři. Rough guide píše, že kdykoliv tenerifani nemaj co dělat, rybařej. Věřil bych tomu, potkal jsem jich dost, taky jsou tu všude krámy s rybářským vybavením, takže vedle fotbalu a nemluvení anglicky asi fakt národní sport.
Popojel do městečka Alcalá, v něm (po luxusní slepičí polívce (3€) od milejch německejch manželů vlastnících čajovnu/osvěžovnu Tea Room) našel prázdný přístav se schůdkama až k hladině, sestoupil po nich, nečekanou velkou vlnou si nechal zmáčet kalhoty po kolena a zbytek dne tak prožil v botách čochtankách. Vedle přístavu (s molem a schůdkama) nalezl menší přístav s kamenným korzem, na kterým se slunily cca tři desítky britskoněmeckejch důchodců. Čipernejší z nich lozili do vody, usoudil jsem tedy, že to je konečně to správný místo pro můj první důstojnější kontakt s mořem. Když to neodplaví německou panimámu, český fešák vlnám odolá jakbysmet. Z hromady volných plážových lehátek jedno zabavil, naposledy zkontroloval sluniště na výskyt greenpeacáků a převlékl se do plaveckého. (nákupní poznámka - příšte si vzít větší osušku a dělat tak důchodcům menší divadlo). Vstoupil po schůdkách do moře, nechal se smést vlnou a krásně si zaplaval.. Když se pak rozvalil v lehátku, zažil okamžik nezkaleného štěstí. Moře, sluníčko, racci, důchodci.. Idylka :)
A to teda moře jako pořádný moře, né ta louže v Jugoslávii o který vim z glóbusu, že má hnedka za obzorem Itálii, takže to neni žádný moře ale jen takový slaný jezero s přílivem. Nějak v sobě mám zakódováno z verneovek, že pořádný moře je oceán, tisíce mil široko daleko nic, a to Kanáry splňujou a Jadran ne, at least in my book :)
Když jsem se doslunil a nechal se dovotlouct vlnama o skálu, přišel čas na krmení. Tentokrát v Adeje (tam kde bydlim), Rough Guidem doporučená hospoda Oasis a česnekový kuře. Mno, za 9€ slušnej salát s tvrdou bagetou, balená voda a hlavní chod, čtyři kuřecí stehna hustě obalený v česneku a pálivý paprice s (asi) domácíma hranolkama. Dobrý, ale žádná puma. Příště radši zase čerstvou rybu, pálivýho kuřete si doma umim udělat až až :) Mimochodem, měli otevírací dobu 13-17 a 18-23.
Přišel domů (do potterovskýho pokojíku), vytuhnul ještě v plavkách na tři hoďky, nakloval tenhle text a teď zvažuje, zda jít spát nebo vyrazit ven hledat nechráněnou wifinu..
Zkusil spát, nelze. Teď je půlnoc, venku krafou kanáři, štěkaj psi a mrouskaj se kočky. Maj tu zvláštní okna, který uměj (za použití záclon a okenic) izolovat světlo, ale už ne teplo nebo zvuk..
Čtu po sobě deník a koukám, že se málo věnuju přírodě. Takže: Palmy u cest místo topolů, místo občasný hrušky v poli vzrostlej hubenej kaktus, místo bodláků na loukách kaktusy s takovejma těma plodama, co se u nás v Bille prodávaj za tři pětky jeden. Vtipný mi připadaj banánový plantáže, který z dálky vypadaj, jako by tu pěstovali gigantický kedlubny v betonovejch přepravkách. Z blízka je samozřejmě vidět, že to sou banánový palmy, nakrátko ostříhaný, s trsem banánů zabalenym v igelitovym pytli, jedna vedle druhý tak hustě, jak to jen jde. V Carrefouru maj kilo hrdejch lokálních banánů za 1.50€, což mi nepřipadá zas tak laciný, ale nejsem banánoznalec.